CYKLOTRASA PRAHA - VÍDEŇ

OD VLTAVY K DUNAJI

text: Ivan Vančata

Vše začíná jako v pohádce. Čechoameričan Lu Chmelař při návštěvě rodné vlasti v roce 1990, inspirován stezkou údolím řeky Hudson, vyslovuje myšlenku na cyklistické spojení Prahy a Vídně - dvou středoevropkých metropolí, jenž se v historii vzájemně ovlivňovaly a za dob monarchie byly pevně spojeny. Zakládá občanský spolek Greenways - Zelené stezky, jemuž se podaří sehnat slušný obnos peněz na realizaci celého projektu. Největším (miliónovým) sponzorem se stal, a to je velice zajímavé, výrobce letadel McDonnel Douglas.

Trasa byla stanovena po stávající, do té doby neznačené, síti cyklotras spravovaných Klubem českých turistů. Na ministerstvech se podařilo získat vyjímku ze zákona, takže směrové značky pro cyklisty mohou být osazeny přímo v terénu. Současná dopravní legislativa se totiž nechová k cyklistům příliš vstřícně.

Slavnostní otevření prvních kilometrů problěhlo vloni na podzim za přítomnosti z cesty kolem světa se vrátivšího Víti Dostála. Dnes je již vyznačená celá česká část dálkové cyklotrasy. Od jara po ní začínají jezdit nedočkaví nadšenci. První nápor se očekává o letošních prázdninách.

DO PRČIC! A PAK DÁL!

Křižovatka v Újezdě východně od Prahy se honosí směrovkou se symbolem kola a označením Vídeň 425 km - a znamená začátek dálkové trasy. Žluté cedulky provází celou českou část, vedoucí hlavně po vedlejších silničkách s minimálním provozem. Pár kilomerů pod Jidřichovým Hradcem zavede na polní a lesní cestu. V příhraničí je asfalt na ní hodně hrubý a rozbitý. Místy ale překvapí povrch hladký jako vodní hladina. Kdo by čekal rovinu stezek lemujích toky řek, tak bude zklamán. Takový pocit se dostaví jen chvilkami před Týncem podél Sázavy, v Táboře u Lužnice a na rovině jižní Moravy s kličkující Dyjí. O to více, pak v závěru lze vychutnat Dunajskou cyklostezku - hlavní cyklistickou tepnu Evropy. O klidu krajiny svědčí i velké množství srnčí zvěře, bažantů a zajíců, která během tichého šlapání nerušeně běhá a pase se v blízkosti trasy.

PŘÍRODOU I CIVLIZACÍ

Atraktivity číhají snad na každém kilometru. Prolíná se zde historie, technika i příroda. Červený Hrádek předznamenává záři zámku Červená Lhota. Před Prčicí, na jehož náměstí stojí žulový škrpál na paměť populárního pochodu, vykouknou z nedalekého kopečku obrovské satelity spojující nás se světem prostřednictvím telekomunikačních družic. Na trase leží zajímavá města: husitský Tábor i Jindřichův Hradec se zámkem nabízející noční pohlídky. Česká Kanada ve svých lesích ukrývá strážní hrad Landštejn. Odšlapanou polovinu cesty lze vychutnat na malebném náměstí Slavonic. Podyjí nabízí nečekané meandry řeky, nad níž se tyčí Vranovský zámek. Při jízdě kolem Vranovské přehrady v létě nedoláte osvěžujícímu koupání, či občerstvení v některé z hospůdek. Národním parkem Podyjí budete projíždět převážně listnatým lesem obohaceným někde jehličnany. V jednom místě je sjezd tak prudký, že vám cedule doporučí kolo vést. Kousek před sjezdem vinicí Šobes a překonáním řeky po visutém mostě se otevře od bývalých železných schodů nádherný pohled na údolí Dyje. Na vyhlídku vede malá odbočka, kterou je škoda jen minout.

PŘÍHRANIČÍM

Hodně kilometrů cyklotrasy se táhne po bývalé signálce, známé spíše pod názvem "železná opona". Začala vznikat v roce 1951 k oddělení Východu od Západu a stále více se sunula do vnitrozemí. Poslední verze ostnatého nesmyslu zůstala dodnes zachována jižně od Čížova, jako přípomínka své doby. Skládala se z drátěného zátarasu a signální stěny. Před ní směrem do vnitrozemí byl herbicidy odtravněný, zoraný pás a obslužná asfaltová komunikace, po které nyní mohou šlapat místo vojáků se samopaly, cyklisté na bicyklech. Ochranu hranic dopňovaly další nástrahy: ježkové a jehlanové zátarasy, dělbuchy, osvětlovací rampy, strážní věže... Naštěstí oněch čtyřista metrů "železné opony" lze dnes snadno obejít. Jde o jedinou část (bohudík), která zůstala zachována. Zoraný pás už zarostl travou, drát zrezivěl a vojáci opustili svá stanoviště ... Tento pozůstatek časů minulých se nachází kousek od cyklotrasy, ale rozhodně stojí za odbočení.

Téměř podél celé hranice s Rakouskem se táhne asfaltka klidnou krajinou. Vznikly na ni i první cyklistické "obchvaty" vesnic. To proto, že "železná opona" se sídlům vyhýbala obloukem. Od trasy lze odbočit a prozkoumat některé oblasti podroběji. Rychlé projetí Jindřichohradeckem, Českou Kanadou a Podyjím po cyklotrase bude určitě lákat k dalším navštěvám.

ZAPOMENUTÝMI KOUTY

Zajímavé je pozorovat proměnu charakteru venkova okolí Prahy, jihu Čech a vinařské oblasti jižní Moravy. Mění se architektura, hustota osídlení i reliéf krajiny. Políčka postupně vystřídají vinice. Trasa určitě přiláká návštěvníky, kteří pomohou oživit krásné kouty. Budou vznikat nové stravovací a ubytovací možnosti. Ty současné jsou zejména v některých místech nedostatečené. Rozhodně v sezóně nelze spoléhat na to, že v každé vesnici vás uvítá několik penzionků. Lze sice spatřit již krásně upravená městečka a vesnice, ovšem někde budete mít pocit, že tam právě včera skončila válka. Trochu chmurnější pohledy na lidská díla vyváží nádherná příroda a klid.

Kilometry začnou rychleji ubíhat díky rovinatějšímu terénu poslední části trasy a často i západnímu větru foukajícímu do zad. Za zastávku stojí některý z vinných sklípků či vodní mlýn ve Slupu. S historickým centrem Mikulova, kam lze odbočit ze "železného" obchvatu, se budete jen těžko loučit a směřovat na hraniční přechod u Valtic. Nad ním stojí mohutná vyhlídková kolonáda vyzdobená sochami a reliéfy.

RAKOUSKÉ BLUDIŠTĚ

Směřovat na Vídeň lze již z Hevlína po cyklotrase s názvem Leiserbergweg napojující se na Dunajskou cyklostezku. Od Valtic přes Mistelbach se lze na Leiserbergweg také napojit nedaleko Pyhry pod vápencovým vrchem Busch. Ze Stockerau již vychutnáte Dunajskou cyklostezku, která vás dovede až do samotné Vídně. Historické jádro se nalézá na pravém břehu a vévodí mu katedrála Svatého Štěpána. Zaleží jen na vás, kolik času městu valčíků hodláte věnovat.

Příjemnou změnou pro každého, kdo sem dojede na kole, se stane pokračování podél Dunaje až do Bratislavy. Tento úsek je ve srovnání s ostatními částmi veletoku nudný, ale po kilometrech mezi Prahou a Vídní působí jako oživení a zpestření. Cesta netrvá dlouho a vlak z Bratislavy je podstatně levnější než z Vídně. V síti rakouských cyklotras se lze dostat od českých hranic i jinými cestami, jenž vidíte na mapce. Krajinu severně od Vídně pokrývají, tak jako jižní Moravu, vinice. Oblast tam pečlivě zemědělsky obdělávají. Vše působí upraveně a proti českému pohraničí snad i nudně.

Pohádkou to začalo, pohádkou to i končí. Přes hory, doly, řeky a hluboké lesy jsme se dostali k cíli. Dvě blízká města, nedávno násilně oddělená, jsou spojena cyklistickou dálnicí, jenž symbolizuje vizi nové Evropy.

POPIS CYKLOTRASY PRAHA - VÍDEŇ

Celá trasa z Prahy do Vídně přes hraniční přechod Valtice měří podle údajů na ukazatelích 425 km. Na českou část připadá 380 km. V Rakousku ovšem může být kilometrů více podle délky zvolené varianty.

ČESKÁ REPUBLIKA:

značení č.11: Praha - Újezd, Průhonice, Dobřejovice, Herink, Olešky, Čenětice, Křížkový Újezd, Petříkov, Štiřín, Čakovice, Týnec nad Sázavou, Podělusy, Chleby, Dunávice, Soběšovice, Oušice, Tloskov, Neveklov, Hoděnice, Klimětice, Kosova Hora, Červený Hrádek (Sedlčany), Janov, Dohnalova Lhota, Mezné, Jesenice, Doublovičky, Dobrošovice, Měšetice, Sedlec-Prčice, Přestavlky, Libenice, Borotín, Chomutova Lhota, Nový Kostelec, Řevnov, Liderovice, Radimovice, Nasavrky, Hejlov, Náchod, Tábor, Lom,

dále značení č.32: Zhoř, Planá nad Lužnicí, Strkov, Košice, Brandlín, Tučapy, Nová Ves, Dírná, Červená Lhota, Pluhův Ždár, Studnice, Jindřichův Hradec, Horní Ždár, Malíkov nad Nežárkou, Nová Ves, Novomlýnský rybník, Smrčná, Nová Bystřice, Albeř, Klášter, Landštejn, Staré Město pod Landštejnem, Kadolec, Slavonice,

dále značení č.48: Slavětín, Písečné, Rancířov, Vranětín, Uherčice, Podhradí nad Dyjí, Starý Petřín, Nový Petřín, Vranov nad Dyjí, hráz údolní nádrže Vranov, Lesná, Čížov, Lukov, vinice Šobes, Šatov, Chvalovice, Dyjákovičky, Hnízdo, Strachotice, Slup, Jaroslavice, Hrádek, Dyjákovice, Hevlín,

dále po č.4: Nový Přerov,

dále po č.41: Březí, Mikulov, Sedlec,

dále po č. 411: hraniční přechod Valtice

RAKOUSKO:

hraniční přechod Valtice, Schrattenberg

po Bernsteinweg: Herrnbaumgarten, Poysdorf, Mistelbach, Hüttendorf, Asparn a.d.Zaya, Schletz, Michelstetten, Buschberg (492 m n.m.), Pyhra - napojení na Lieserbergweg vedoucí až do Stockerau

Leiserbergweg: hraniční přechod Hevlín/Laa a.d.Thaya, Gaubitsh, Gnadendorf, Pyhra, Klement, Ernstbrunn, Bruderndorf, Niederfellabrun, Lietzersdorf, Stockerau

a dále po levém břehu Dunaje přes Korneuburg do Vídně (Dunajská cyklostezka), možno prodloužit až do Bratislavy (výhodnější vlakové spojení do ČR).

Další varianty:

Odbočka z Mistelbachu: Kettlasbrunn, Sulz, Hohenruppersdorf, Gross Schweinbarth, Auersthal, Bockfliess, Deutsch Wagram, Raasdorf, Grossenzersdorf, napojení na Dunajskou cyklostezku na východním okraji Vídně.

Podél řeky Moravy (March): pokračovat od hraničního přechodu Valtice dále po signálce na hraniční přechod Poštorná/Reinthal, Hohenau, Drösing, Dürnkrut, Angern, Tallesbrunn, Marchegg, Markthof, Hainburg a po Dunajské cyklostezce do Vídně nebo Bratislavy.

INFORMACE NA CESTU

CHARAKTERISTIKA:

Celá trasa vede zvlněným terénem většinou po asfaltu různé kvality. Rovinatý charakter má část na jihu Moravy. Značení žlutými značkami s patřičným číslem vede po celé české části. Pro jistotu je dobré vzít si mapu, neboť někde může značka chybět a křižovatka se pak stává rébusem. Celou trasu lze vcelku pohodlně zvládnou za 5 - 7 dní při průměrné trénovanosti.

DOPRAVA ZPĚT:

Pokud pojedete směrem na Vídeň, budete řešit problém návratu. Cena jízdenky na vlak je z nedaleké Bratislavy asi třetinová (230 SK) oproti ceně z Vídně. Jednodušší je také doprava kola ze Slovenska než z Vídně. Jen při příjezdu můžete být nepříjemně překvapeni pokud celní dokumenty vašeho kola nebudou obsahovat magická slova "propuštěno do oběhu". Pak musíte čekat na celníka, který většinou pracuje ve všedních dnech do 17 hodin. Na menších městech jsou často úřední pouze dva dny v týdnu.

MAPY:

Vydavatelství SHOCart Zlín připravuje průvodce s patnácti výřezy v měřítku 1:175 000 pokrývající celou trasu z Prahy do Vídně. Obsahovat bude popis turistických zajímavostí, služby ubytovací i stravovací. Na trhu by se měla objevit před prázdninami, takže do té doby musíme vozit několik map.

SHOCart (1:75 000): č.9 Povltaví - Praha, Slapy, č.24 Jindřichohradecko, č.5 Pálava, Lednicko-Valtický areál (připravuje se nové vydání),

Kartografie (1:100 000): č.14 Posázaví, č.27 Táborsko, č.30 Českomoravská vrchovina - Pelhřimovsko, č.33 Českomoravská vrchovina - Třebíčsko, č.39 Jižní Morava,

KČT (1:50 000) č.37, 40, 41, 76, 78, 81, 82, 88,

Rakousko: Rad+Freizeitkarte č.153 - Wien Niederösterreich (1:125 000) od vydavatelství Kompas.

UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ:

Obojí dobře plánujte podle map, neboť budete projíždět i málo osídlenýni oblastmi. V Rakousku jsou ceny podobné našim, ale v šilincích.

CESTOVNÍ FORMALITY:

Pokud pojedete i rakouskou část, tak si nezapomeňte cestovní pas a pojištění léčebných výloh v zahraničí plus patřičný obnos šilinků.

NA JAKÉM KOLE?

Trase je sjízdná i na silničním kole, jen je nutno zvolit vhodný desén pro hrubší asfalt. Optimální je crossové nebo trekkingové kolo. Na horském biku uplatníte hladší pláště.

Jste návštěvníkem této stránky od 3.12.99.