OSTROVY VÝCHODNÍHO DÁNSKA
BORNHOLM, SJAELLAND,MON

text a foto: Michal Jon a Lucie Kovaříková



Milujeme sever, a tak jsme se po návštěvě Islandu jeli ohřát na ten nejjižnější - do Dánska. Zemi křižuje 10 státních a až neskutečné množství regionálních a místních cyklostezek. Dánsko je rovněž bohaté na turisticky atraktivní místa, ať již se týkají historie či nádherné přírody.
Dánsko je členem Společenství severských států, avšak nepatří mezi státy skandinávské, kam ho (stejně jako Finsko) někdy mylně zařazujeme. Součástí Dánského království jsou i dvě poměrně hodně nezávislá území: Grónsko a Faerské ostrovy. Více než 60 procent území se rozkládá na Jutském poloostrově, ostatní část Dánska leží na větších či menších ostrovech. My jsme si pro naše putování vybrali především ostrov Bornholm (čtvrtý největší) a ostrov Mo/n. Projeli jsme též velkou část největšího dánského ostrova Sjaelland.

Je přesně 22.00. Jsme v kodaňském terminálu společnosti Bornholms Trafikken, kupujeme si lodní lístek a zjišťujeme, že s koly se máme nalodit jako automobily, ale že je ještě čas. Do odjezdu naší lodě zbývá celých devadesát minut. Jdeme se tedy ještě podívat, jak probíhá noční život v nedalekém centru Kodaně. Je totiž pátek a město doslova burácí hlukem tak typickým pro hospůdky, noční kluby, rybářské restaurace. Kapacita těchto míst se zdá být omezená. Nic se však neděje: stačí nakoupit zásoby a posadit se třeba doprostřed chodníku nebo jen tak korzovat uličkami či kolem kanálu, který nese název Nyhavn. Všichni jako by se nám snažili dokázat známé české rčení o obyvatelích tohoto severoevropského státu a obsahu alkoholu v jejich krvi.

 BORNHOLM

OSTROV, KDE PAMATUJÍ
HLAVNĚ NA CYKLOTURISTY

Do hlavního města Rřnne připlouváme zhruba v půl sedmé, kola máme až na zádi, takže musíme čekat, až vyjedou všechna auta a hlavně spousta kamionů dovážejících především potraviny. Snídáme na přístavním molu, hned vedle hlídkového člunu dánského námořnictva. Nikam nespěcháme, neboť chceme navštívit informační středisko, které otevírá až v 9 hodin. Pozorujeme zvolna se probouzející ruch přístavu, je zde jen několik německých jachet a pár rybářských lodí. Hlavní přístav je na druhé straně města. V informačním centru si bereme řadu materiálů, hlavně v němčině, získat něco v angličtině není snadné. Je to důsledek skladby turistů - převážná většina je z Německa, se kterým má Bornholm rovněž pravidelné lodní spojení.

 PRVNÍ OKRUH KOLEM OSTROVA

Bornholm má téměř tvar šišatého obdélníku a my se po nastudování trasy (pojedeme proti směru hodinových ručiček) vydáváme z „levého dolního“ koutu ostrova směrem na jihovýchod do „pravého dolního“ koutu. Celých 30 km jedeme po cyklostezce. Je to státní cyklostezka č. 10, tzn. že je perfektně značená, na všech křižovatkách jsou ukazatele, které rovněž obsahují údaje o vzdálenosti s přesností na desetiny kilometru (v případě stezek regionálních je značení někdy horší). Až na pár desítek metrů je cesta asfaltovaná a vede naprostou rovinou. Zpočátku jedeme lesem, pak podél polí a chvíli také podél moře - pod námi je nádherná pláž, ale my se chceme koupat až na nejjižnějším cípu ostrova. Směrem do vnitrozemí hledíme na množství větrných mlýnů. Nové, moderní se točí a vyrábějí ekologicky čistou energii. Ty staré již mají odslouženo, ale připomínají nám, že lidé uměli využívat vítr už v dávných dobách. Pro nás je vítr dnes také vítanou energií - fouká nám totiž do zad. Cestou míjíme spoustu farem a naskýtá se nám jeden z obrázků typických pro Dánsko: u silnice stojí malá boudička nebo jen stoleček s různými druhy zeleniny či ovoce a vedle je kasička, nechybí ceník, avšak chybí prodavač. Další zajímavostí je, že se tu v ohradách volně pasou krávy společně s prasaty a malými selátky (jedním z národních jídel je totiž bůček).

VÝBORNÉ UZENÉ MAKRELY

Otáčíme se nyní směrem na sever. Stále jedeme po stezce, prohlížíme si malebnou rybářskou vesnici Snogebaek s nezbytným přístavem a spoustou plachetnic a rybářských kocábek, nechybí ani tradiční udírna s typickým vysokým komínem. Většina ulovených ryb se zde zpracovává formou uzení. Místní říkají, že kdo navštíví Bornholm a neochutná místní uzenou makrelu nebo sledě, nemůže říkat, že tu byl. Ochutnávku si tedy ani my nemůžeme nechat ujít. Přes další rybářskou vesničku Balka se dostáváme do druhého největšího města Bornholmu - Neksř. Žije zde asi tři a půl tisíce obyvatel a kašna na hlavním náměstí mimo jiné také říká, že město bylo „...1510 vypáleno Lübečany, 1645 vyplundrováno Švédy, 1756 zničeno požárem, 1945 bombardováno Rusy...“. Při výjezdu z města míjíme několik dřevěných soch, které městu věnovali litevští umělci v rámci rozvoje pobaltského regionu. Ale to už stezka vede krajinou mírně zvlněnou. Naskýtají se nám nádherné výhledy na moře a po zhruba 15 km se dostáváme do „pravého horního“ rohu ostrova do vesničky Svaneke. Lingvistu hned napadne, že tato vesnice má něco společného s labutí (svan) a je na rohu (eke).

Musíme tedy opět změnit směr a vydat se nyní na severozápad. Mění se také ráz krajiny - pláž přechází z bílého, jemného písku ve vysoké skalnaté útesy a takovýto ráz pobřeží nás pak už doprovází prakticky až do hlavního města Rřnne. Zhruba na polovině této strany obdélníku je městečko Gudhjem. Protože se už začíná šeřit, pospícháme hledat nocleh. Podle prospektu se vydáváme hlavní ulicí vedoucí do vnitrozemí, kde by se mělo nacházet tábořiště. Město už dávno skončilo a my začínáme být pesimističtí. Už už to chceme otočit a vrátit se přibližně do 10 km vzdáleného kempu, když vtom vidíme ukazatel s cyklistou a farmu s hledaným popisným číslem. Jsme čtvrtý stan (tři jsou Poláci), jinak tu nikdo není. Po nás se objevují ještě další dva Poláci, ovšem správce je nechce přijmout, neboť nejsou na kolech a tato tábořiště jsou výhradně pro cykloturisty. Nakonec správce umluvili. Trávíme tu dvě noci, protože předpověď počasí nelhala a celou neděli lije jako z konve - chudáci bruslaři.

K NEJVĚTŠÍ HISTORICKÉ PAMÁTCE

Po deštivém dnu opět vyjíždíme. Děláme jakousi vnitrozemskou smyčku: ve vesnici Sterlars chceme totiž navštívit první kruhový kostel na naší trase. Pochází z konce 11. století a je největší na ostrově. Kruhové kostely sloužily dříve i jako pevnosti a místní obyvatelé se v nich ukrývali, hrozilo-li jim nějaké nebezpečí. Jsme tu bohužel moc brzy, otevírá se až v 9 hodin, čekat se nám nechce. Kruhových kostelů je na Bornholmu celkem dost, takže jistě ještě budeme mít příležitost do nějakého nahlédnout.

Přijíždíme opět do Gudhjemu a pokračujeme dál podél pobřeží směrem na severozápad. Počasí nám zrovna moc nepřeje, každou chvíli mokneme. Děláme zastávku u útesů Helligdomsklipperne a pěšky se procházíme po skalnatém pobřeží. Využíváme zde stezku pro pěší, po které se dá obejít prakticky celý ostrov. Projíždíme vesnici Tejn s pěknou pláží a spoustou hotelů a letních sídel, ty vlastně pokračují až do městečka Allinge, které volně přechází do nejsevernějšího městečka Sandvig ležícího téměř v „levém horním“ rohu ostrova. Je zde mnoho turistů, spousta kempů, pláží, obchodů se suvenýry a restaurací. My však směřujeme ještě severněji, chceme totiž dojet až na nejsevernější místo ostrova Hammer Odde, kde se nachází maják. K našemu nemilému překvapení je na cestě závora a cedule zakazující vjezd cyklistům. Po cestě chodí velké zástupy lidí, a tak nám nezbývá než kola odložit a dojít zhruba jeden kilometr k majáku pěšky. Procházka je to však velice příjemná. Pod námi jsou útesy, cesta je lemována hlavně borovicemi a šípkovými keři, v dálce pozorujeme poměrně hustý provoz na Baltském moři. Jsou docela velké vlny, takže cestujícím moc nezávidíme, zato nám se naskýtá nádherný pohled na moře tříštící se o skály.

Vracíme se ke kolům a po cyklostezce se vydáváme na jih kolem jezera Hammers do přístavu Hammershus Havn, kam sjíždíme příjemně prudký (ale krátký) kopec. Z mola vidíme zdejší největší historickou památku - zříceninu středověkého hradu Hammershus. Stojí na skále 72 metrů nad mořem a i nyní vypadá majestátně.

Procházíme se po hradu a pokračujeme směrem na Rřnne. Stezka vede převážně lesem a není asfaltovaná, občas se vpravo objeví moře, je vidět břeh jižního Švédska. Jízdu opět přerušujeme krátkou procházkou po útesech a skalních útvarech nazvaných Jons Kapel. Projíždíme přístavem Hasle s velkou udírnou ryb, jejíž část je upravena jako muzeum, a po téměř 140 km se konečně dostáváme opět do Rřnne. U konce je náš první okruh, tzv. vnější. Po krátké prohlídce pěší zóny v centru města vyrážíme do druhého, „vnitřního“ okruhu.

 VNITROZEMÍM OSTROVA

Na tomto o něco málo kratším okruhu bude vrcholem nejvyšší kopec ostrova. Nejprve se ovšem vydáváme přes vnitrozemí opět směrem na východ. Zase míjíme spousty větrných mlýnů, jak těch ze starších dob, tak i těch moderních. Kolem jsou pole, pastviny a farmy. Místy přechází stezka v silnici, ale provoz tu není téměř žádný. Před vesnicí Nylars (další kruhový kostel) je u cesty místo s velkým počtem „moderních“ runových kamenů. Nejsou na nich však nápisy, jako to dělali kdysi Vikingové, ale nádherné barevné kresby lidí, zvířat a postav dánské mytologie. Projíždíme nejstarší město Bornholmu Aakirkeby, které je jediným městem ostrova, které neleží u moře. Zdejší kostel je rovněž nejstarším kostelem ostrova. Zaujalo nás také poněkud netypické sousoší hus na hlavním náměstí. Mají zde rovněž sochu házenkáře... Za městečkem se z cyklostezky téměř bez zatáček stává poněkud klikatější dobrodružství. Jelikož se nejedná o stezku státní, musíme se občas na křižovatkách řídit intuicí.

 NA NEJVYŠŠÍM VRCHOLU OSTROVA

Prohlížíme si romantickou zříceninu hradu Lilleborg s malým jezírkem a po krátkém bloudění (je tu nějak „přestezkováno“) začínáme konečně stoupat na nejvyšší vrchol ostrova Rytterknaegten. I když „stoupat“ asi není ten správný výraz. Vrchol leží 162 m n.m. a je na něm rozhledna. Dánové, kteří sem přijíždějí prvně, jsou mírně v šoku, neboť na rozdíl od jiných dánských atrakcí se vstup na rozhlednu neplatí. Výhled je nádherný, celý ostrov máme jako na dlani: pokud někdo nevěří, že je na ostrově, pak tady nalezne ten nejsprávnější důkaz. Přímo vedle rozhledny se nalézá vojenská základna. I když se vojenské objekty zpravidla nesmí fotit, skupina asi dvaceti studentů fotí jako o závod, my se raději neodvažujeme (jen se díváme dalekohledem - nic zajímavého stejně není vidět).

 SJAELLAND (poprvé)

KRÁTKÁ PROHLÍDKA KODANĚ

Do Kodaně připlouváme ráno po půl sedmé, jdeme se nasnídat na promenádu ke královskému paláci. Je krásné počasí, modré nebe a začíná být teplo. Sledujeme pozvolna se probouzející hlavní město: na promenádě podél širokého kanálu chodí pejskaři a ranní běžci si dávají do těla. Vidíme, jak na „naší“ lodi začíná posádka bezpečnostní cvičení. Všichni běhají po palubě v záchranných vestách, pak se shlukují u záchranných člunů. Hezky se na to dívá, ale člověk by to snad nikdy nechtěl zažít „naživo“ na moři.

HAMLETŮV ZÁMEK KRONBORG

Několik kilometrů před Helsingřrem už vidíme zámek Kronborg, na který Shakespeare umístil děj svého Hamleta. U zámku stojí řada děl namířených na moře - to proto, že v dobách dávno minulých musely lodě za průjezd touto úžinou platit, a kdo nezaplatil... Dnes je město plné turistů, především ze Švédska, neboť ceny jsou poněkud příznivější a nemusí se jednat jen o alkohol. Také proto vládne mezi dánským Helsingřrem a 4 km vzdáleným švédským Helsingborgem čilý dopravní ruch. Každou chvíli připlouvá trajekt a po krátké zastávce zase odplouvá.

Cesty podél moře se, jako správní suchozemci, nemůžeme nabažit, a proto pokračujeme po severním pobřeží ostrova Sjaelland až do městečka Gilleleje. Chceme jet stále podél moře, takže když se stezka odklání do vnitrozemí, jedeme po hlavní silnici (provoz už není tak hustý). Někdy nás zavede cyklostezka přímo na pláž, s naloženým kolem je to na písčitých cestách občas náročné. Těsně před Gilleleje jsme prošli poslední zatěžkávací zkouškou, a sice jízdou po lesní cestě, která byla samý kořen, výmol, ostružiní... - ovšem s oficiálním označením cyklostezky.

 NENÍ FJORD JAKO FJORD

V Gilleleje jsme se otočili o 90 stupňů a zamířili na jih k zámku Fredensborg. Jedeme opět po stezce, tentokrát má číslo 33. Do kempu před Fredensborgem přijíždíme za mírného mrholení, to se postupně mění v průtrž mračen, která trvá celou noc a s nepatrnými přestávkami i celý následující den. Z večerních zpráv se pak dovídáme, že za posledních 24 hodin spadlo na celém Sjaellandu tolik srážek, kolik jich normálně spadne za celý srpen.

Zámek Fredensborg je sídlem královské rodiny, proto je vstup umožněn jen do nádherného parku. Kousek dál, u města Hillerřd máme v plánu prohlídku dalšího zámku. Tentokrát jde o krásný renesanční zámek Frederiksborg postavený na břehu jezera. Dříve zde byli korunováni dánští králové. Protože dnes asi pršet nepřestane, hledáme nejkratší cestu do Křge, kde se nachází u přátel naše dánská základna. Jedeme tam přes město Roskilde, kam se dostáváme podél Roskildefjordu. Nutno podotknout, že není fjord (dánský) jako fjord (např. norský). Tady nejsou žádné horské stěny vystupující z vody přímo k nebesům, jen velmi mírně zvlněné kopečky. V Roskilde jsme už pozdě, katedrála, v níž jsou pohřbeni dánští panovníci, je už zavřená. V přístavu si tedy alespoň prohlížíme muzeum vikingských lodí a pak už rychle v dešti do Křge, kam přijíždíme po 180 kilometrech.

MON

KE KŘÍDOVÝM ÚTESŮM

Po dni odpočinku, sušení a návštěvě kodaňského zábavního parku Tivoli vyrážíme na další z dánských ostrovů, který je pověstný svými křídovými útesy.

TRAJEKT NÁM UJEL PŘED NOSEM

Cesta od útesů vede zvlněnou krajinou, naskýtají se nám krásné výhledy na moře. Zastavujeme v rybářské vesnici Klintholm Havn, kde to opět žije turistickým ruchem. Odsud máme namířeno na ostrůvek Bogř a z něj bychom se rádi ještě dnes dostali trajektem na ostrov Falster. Po uzounkých asfaltových silničkách a po nepatrném bloudění přijíždíme k mostu, nebo spíše hrázi vedoucí na ostrov Bogř. Už z dálky vidíme trajekt připlouvající naším směrem, a proto se rozhodujeme šlápnout pořádně do pedálů, abychom ho chytli. Jaké je však naše zklamání, když v přístavu zjišťujeme, že pro dnešek to byla poslední loď a další pojede až zítra ráno v 9.00. Musíme ještě zdůraznit, že v přístavu jsme byli v 18.25 a poslední trajekt jel v 18.00... Chvíli sedíme na lavičce a nadáváme, potom otáčíme kola a vracíme se 10 km zpět do kempu.

 SJAELLAND (podruhé)

OBĚD S VYHLÍDKOU NA MOST

Za mostem ve městě Vordingborg odbočujeme na stezku č. 7 a až do Naestvedu jedeme na sever. Zajíždíme ke krásnému zámku Gavnř a v Naestvedu odbočujeme na západ a po regionální stezce č. 51 se dostáváme do kempu blízko pláže Karrebaek, která je považována za úplně nejhezčí v Dánsku.

NA KOUPÁNÍ UŽ TO NENÍ

Z Korsřru se vydáváme směrem na východ do Křge. Při této etapě přejíždíme celý ostrov Sjaelland ze západu na východ. Zpočátku máme pěkné výhledy na moře a písečné pláže. I když celý den svítí sluníčko, přeci jen už je znát, že je konec srpna a že jsme v severní Evropě. Na koupání to už prostě není. Jedeme po stezce č. 6 a za městem Slagelse na pár kilometrů využíváme místní komunikace. Vnitrozemí ostrova je opět trošku kopcovité, no kopcovité, spíš to není tak úplná „placka“. Krajinu kolem nás tvoří lesy, louky, pole a samozřejmě i zde všudypřítomné větrné elektrárny. Chvilku si připadáme jako v nějakém válečném filmu - kolem nás se totiž dánští piloti vrtulníků učí kopírovat terén velmi nízko nad zemí. Nutno dodat, že velmi dobře, a tak jsme kameru a foťák zase uklidili do brašny.

 DALŠÍ DÁNSKÉ OSTROVY ČEKAJÍ

Čas hrozně rychle ubíhá a před námi už je jen asi 720 km autem zpět do Prahy. Na trajektu z Gedseru do Rostocku je příjemně. Dánsko se s námi loučí slunečným počasím, a proto celou cestu poleháváme na palubě, vzpomínáme, jaké to tu bylo prima, a trochu již plánujeme, které z dánských ostrovů navštívíme příště.

Jste návštěvníkem této stránky od 12.5.2000.