Cestování autobusem v Turecku je zážitek v dobrém slova smyslu - autobusová nádraží většinou září novotou a čistotou, hned po policejní „protiteroristické prohlídce“ se o vás začnou přetahovat zástupci různých cestovních společností a nabízet jízdenky. Cesta s kolem je pro Turky „no problem“- kola se do kufrů autobusů vejdou na výšku i s přivázanou bagáží. V autobuse se vás ujme palubní stevard, nabídne k osvěžení kolínskou (jeden z mála zvyků, který nám nebyl po chuti), během jízdy pak rozdává nápoje, někdy i oříšky.

Tři dny projíždíme kouzelná údolí mezi městečky Uchisar, Ürgüp a Avanos. Zpočátku máme malé problémy najít tu správnou cestu - místní cyklostezka nás sice příjemně překvapila, bohužel vedla pouze 9 km podél hlavní silnice a do většiny menších údolí vedly cesty, které příliš neodpovídaly našim mapám a plánkům.

Prohlížíme si skalní pevnosti v městech Uchisar a Ortahisar, objevujeme nádherné údolí Zelve, které prohlížíme a nacházíme i první byzantské kostelíky. V této oblasti se totiž usazovali první křesťané a hloubili si ve zdejších tufitových útvarech kostelíky i poustevny. Je tady neuvěřitelně málo návštěvníků, což zpětně doceňujeme příští den při návštěvě městečka Göreme, ze kterého máme pocit, že je obětované turistice. Betonové chodníky a schody mezi skalami a kostely, desítky autobusů, jedna skupinka střídá druhou...

Rychle z tohoto  místa mizíme a pokračujeme v toulkách na kole i pěšky po zapomenutých  údolích a městečkách. Občas zastavíme na skleničku čaje, který je v Turecku národním nápojem a který překvapivě i v horku osvěží nejlépe.

Z městečka Avanos, známého jako centrum výroby keramiky, koberců a výrobků z jaspisu, si děláme výlet ke karavanseráji Sarihan. Karavanseráje byly vybudované podél celé Hedvábné cesty ve vzdálenosti asi 40 km od sebe a sloužily jako místo pro odpočinek karavan při jejich cestě. Dodnes se některé zachovaly a Sarihan, postavený v roce 1249, patří mezi ty, které byly nesmírně citlivě obnoveny. Opevněné nádvoří s malou mešitou a fontánkou v centru musely být příjemnou změnou po celodenní cestě nehostinnou krajinou.

Další den nás čeká přejezd ke kaňonu Ihlara. Po cestě si zajíždíme prohlédnout další místní atrakci - podzemní město Derinkuyu. Podzemní města sloužila prvním křesťanům jako úkryt před armádami Římanů, Arabů a Turků. Měla až 13 pater vydlabaných v tufitu a ta největší měla 1200 místností a mohlo se zde ukrýt okolo 10 000 lidí. Po prohlídce města, připomínajícího obří ementál, pokračujeme směrem na Ihlaru. Cesta ubíhá rychle, jedeme téměř po rovině, a tak dnešních 95 km ani necítíme.

Po ubytování v městečku Ihlara vyrážíme k asi 2 km vzdálenému kaňonu. Kola necháváme u vchodu a sestupujeme na dno kaňonu, který ve svých stěnách ukrývá asi 50 kostelíků a kaplí, většinou z 8. - 9. stol. Několik si jich prohlížíme a libujeme si, že většina návštěvníků Kappadokie je v této oblasti jen jeden den a na takovouhle krásu už jim čas nezbývá.

Z městečka Ihlara pokračujeme po slušné silnici mírně zvlněnou krajinou podél celého 26 km dlouhého kaňonu do Aksaray a dále do Konye. 

Dalším etapovým městem je Isparta, průmyslové město s asi 100 000 obyvateli. Zajímavé je všudypřítomnými výrobky z růžového oleje - od voňavek, šamponů, mýdel až po bonbony a marmelády. V okolí prý jsou rozsáhlé růžové plantáže, které se nám nepodařilo objevit, stejně tak jako kobercové manufaktury, o kterých mluvil průvodce.

  Loučíme se s  Anatolskou náhorní planinou, přejíždíme několik sedel v pohoří Taurus a čeká nás příjemnější část dnešní, pro nás rekordní, 145 km dlouhé etapy - 60 km dlouhý sjezd do Antalye (převýšení zhruba 1200 m). Tady se nezdržujeme a opět kus popojíždíme autobusem do oblasti obývané ve starověku kmenem Lyků. 

Pomalu se blíží konec naší cesty. Po cestě do Antalye se zastavujeme ještě u vykopávek římského města Phaselis. Město je obdivuhodně zachovalé včetně divadla, lázní, gymnasionu, akvaduktu a tří přístavů. Je krásně zasazeno v okolní přírodě pod siluetou tureckého Olympu. Projíždíme pro nás děsivými hotelovými komplexy v okolí Kemeru, kde pláže hlídají hoteloví pistolníci a udržují v turistech pocit ohrožení. Přesně nám to potvrzuje „zkušenosti“ našich známých, kteří po návštěvě Turecka hovořili o nebezpečné zemi, kde není radno se vzdalovat od hotelu nebo autobusu, protože všude číhají Kurdové nebo jiní teroristé usilující o váš život.

V Antalyi se vracíme do známého penzionu, pan domácí nás nadšeně vítá. Poslední dva dny relaxujeme v akvaparku a u moře, prohlížíme si město a okolí a navštěvujeme zajímavé archeologické muzeum.